WhiteDark -2.díl…. skoro devět…
…po strašlivě dlouhé době, asi tak jeden a půl roku, dnes mi to připadá vzhledem k počtu zážitků jako minimálně deset let, jsem začal pociťovat jakousi nespokojenost s něčím ….. co by to mohlo být ???? …..VÝKON – koně, hřebci, klisny, kobyly, kilowaty k lesu zády, ke mně pospíchejte, řval jsem ze snů v noci. Ono se není čemu divit, tři a půl šemíka, jenž Pín produkoval, bylo sakra málo. Konkurence v podobě čtyřkvaltových Simáků přibývalo a mě to začalo pěkně s..t, teda štvát.
Těsně před dokončením papírů na velkou mašinu jsem své první temné monstrum prodal….. jo hold musel jsem, prachy nebyly, tak jsem ho za tři a půl litru střelil….. a …. koupil jsem od Liborového známého JAWU 90 Cross . Tento mega stroj byl o „skoro devítkách“. Měl obsah skoro 90 kubíků, vážil skoro 90 kilo a měl skoro 9 koní …. ták a vy, co se teď smějete, tak ale urychleně přestaňte páč, kdo trošku umí počítat, tak ví, že to je vlastně sto grošáků z litru a to bylo na tu dobu secmazec respektive ještě dnes to nejsou špatná čísla ….. nezdá se?? Tak dobrá prozradím něco, o čem jsem chtěl psát až v dalším díle. Jako správný Temný Biker jsem studoval časáky z šikmookýma motorkama a musím přiznat, že již tehdá mě uchvátila Bandaska od Sůzi, tak až sem byl velký taťka, tak jsem si ji pořídil. Tento stroj, o obsahu 1250 kubíčků, měl nějakých necelých 100 ryzáků, dle Jawky měl mýt ale 125. Dnes vlastním A-acht (Audi A8) to má objem skoro osm a půl piva … eeee ... vlastně 4,2 litru a má jenom pouhopouhých 335 Hátátytlá … Jawka by měla 420. Ale vraťme se zpět k nebeskému stroji vyrobeném ve slovenské Povážské Bystrici, pod nátlakem Prahy nosící název Jawa. Původně se stroj jmenoval PS -90 Lizard (ještěrka) a v podstatě byl určen pro americký trh. V té době hóóódně frčela šestidenní a to nejen u nás, ale po celém světě, takže konstruktéři pro tento závod stvořily tento bez sarkazmu špičkový stroj. Páteřový rám, hermetický krytý sekundární převod, v elektroinstalaci použitý tištěný spoj, primární převod ozubenými koly, revoluční rotační šoupátko, téměř čtvercový motor (rozumí se poměr vrtání a zdvihu), jehly v hlavovém ložisku ojnice … atd, atd …. no prostě v podstatě závodní stroj, který se dal koupit v Mototechně. Kuci závodníci v té době pouze doladili výfuk a upravili rotační šoupátko dle výkresů motokáristů (kteří tento motor přepracovávali na objem 125 a jezdily s ním MS) a rázem měl neuvěřitelných 14 běloušů … a urááá na trať. Hele i já se sériovým motorem jsem kdejakou kývačku či panelku bez potíží vyklepnul.
Já jsem po koupi stroje samozřejmě vše nekompromisně nastříkal opět černým nitrem, abych motorku stáhl k sobě na tu správnou Temnou stranu. … v tu dobu na sobě pozoruji první tuningové záchvěvy, které dokládá přiložená fotografie. Co tím chci říct ? …no dá se říci, že nezůstal kámen na kameni … krom motoru, pač ten byl vyladěný už s fabriky, jsem vyměnil snad všechno – nádrž tzv. komín z motokrosové Jawy 380, přední upravený motokrosový blatník Yamaha lehce přistřižený a decentně dozdobený elektrikářskou páskou … no mrkni na foto, náááádhera ... zde se musím pozastavit u důležité informace k celému mému blogu … všimněte si poprvé používám bílý prvek, který má v budoucnu vliv na mou přezdívku a použití slova „White“ …dále pak samovýroba sedla s potahem fa Klimek Žeranovice. Zadní blatník s pozinku sletovaný cínem – blbě na tom držela barva, furt se to loupalo, …. použití mnou repasovaných a jistě naprosto perfektně vyladěných zadních tlumičů z bráchové Čízi 175, původní světlo jsem vyměníl za enduro univerzál, všimni si zrcátek Trabant ….., kde jsem je tak asi vzááááál …. he. Myslím, že i kovaný Jawista tam origo devadu bude hledat marně. Nicméně, já jsem na své dílo náležitě hrdý….
Výše jsem mašinu jen chválil tak to musím trochu srovnat … jak jsem již psal motorka byla stavěna na šestidení a tomu počtu dní odpovídala i její životnost. Tak například v dešti nejela vůbec. Výfukové koleno jsem na válci musel dotahovat asi každých 5 kiláků. Neustále jsem se modlil, abych nastartoval pač jsem měl problémy s přeplavováním karbecu no a elektrikou taky. Nicméně po uskutečnění všech mích tunigovích nápadů jsme se ve čtyřech vydaly na první velký mototrip. Trasu Zlín – Seč – Amerika - Orlík – Vranov - Pasohlávky – Zlín kdy jsme najely asi 1500 km jsem zvládl jen asi se dvěma indukčníma cívkama, čtyřma svíčkama no a jedna oprava převodovky v nejzazším místě našeho Temného trípku. Další foto je pořízeno při odjezdu na trípek.V zadním hnědém batohu je skoro celý náhradní motor. Nicméně tato doba ve mně zanechala nezapomenutelné vzpomínky a na určitou dobu také zmrazila mé motorkářské tedy vlastně Temné období až do doby nedávné ale o tom až příště…..
WhiteDark
